Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Linda Coufalová, Mgr. Karolína Kadaňková, Sára Zwickerová
Přinášíme vám další článek ze seriálu věnovanému novele trestního práva, která s účinností od 1. ledna 2026 přinese do právního řádu řadu změn. V úvodním článku jsme se věnovali zakotvení prvků restorativní justice do trestního řízení. Tentokrát se zaměříme na změny, které tzv. depenalizační novela přináší v souvislosti s ukládáním peněžitých trestů a trestáním majetkové trestné činnosti.
Poznatky z praxe i zahraniční zkušenosti ukazují, že je vhodné umožnit ukládání peněžitého trestu v co nejširší míře. Česká právní úprava však do přijetí novely určovala pro jeho uložení omezující podmínky. Trestní zákoník (dále jen „TZ“) stanovuje, že „peněžitý trest může soud uložit, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch“ nebo v případech, kdy „trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje, nebo ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá“.[1]
Aktuálně se peněžité tresty uplatňují převážně v případě majetkové a hospodářské trestné činnosti, dále trestného činu výtržnictví (§ 358 TZ), trestné činnosti v dopravě (zejména u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 TZ) a v případech, kdy pachatel získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch a jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry (§ 39 odst. 8 TZ). Přestože počet ukládaných peněžitých trestů v posledních letech roste, novela usiluje o to, aby byly omezeny překážky, které jim v ukládání v některých případech brání.
[1] Srov. § 67 TZ ve znění účinném dne 19. 9. 2025
