Přinášíme vám nový seriál týkající se novelizace trestního práva. Seriál má za cíl přiblížit novinky, které s účinností od 1. 1. 2026 do českého právního řádu přinese tzv. depenalizační novela a další související zákony.
Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Linda Coufalová, Mgr. Barbora Melková, Simona Králová
Restorativní justice je koncept, jehož primárním cílem je napravení škod napáchaných kriminalitou. Na rozdíl od retributivního přístupu ke spravedlnosti (kde primárním cílem je potrestání pachatele) klade důraz na nápravu zasažených mezilidských vztahů, zohlednění potřeb a pocitů obětí a přijetí osobní odpovědnosti pachatele.
Prvky restorativní justice jsme mohli v českém trestním právu dosud nalézt především v rámci trestního řízení proti mladistvým pachatelům. V rámci tohoto řízení se klade důraz na nápravu situace způsobené trestným činem.
Nově by obdobné principy měly být vlastní i „běžnému“ trestnímu řízení. Novela totiž do základních zásad trestního řízení vyjmenovaných v § 2 trestního řádu zakotvuje nový odstavec, dle kterého: „Orgány činné v trestním řízení dbají v průběhu celého řízení na to, aby byly ve vhodných případech vytvářeny podmínky pro dobrovolnou a aktivní účast poškozeného a obviněného při řešení následků trestného činu a napravení vztahů zasažených trestným činem.“ Byť orgánům činným v trestním řízení již před přijetím novely nic nebránilo v uplatňování restorativních principů, přímé zakotvení zásady do zákona by mohlo přinést rozšíření povědomí a napomoci širšímu uplatňování. Z našeho pohledu má restorativní justice v moderním trestním právu důležité místo a jde tak o podstatný krok v českém trestním řízení.
Kromě toho novela přinesla i úpravu konkrétních institutů trestního řádu tak, aby byla podpořena snaha o nápravu způsobeného stavu. Změn takto doznala zejména úprava narovnání v § 309 a násl. trestního řádu. Hlavní novinkou je zde především možnost dosáhnout narovnání i v případě, kdy pachatel nahradí alespoň 30 % způsobené škody nebo nemajetkové újmy (případně vydá alespoň 30 % bezdůvodného obohacení) a zbytek se zaváže poškozenému nahradit v dohodnuté době ve splátkách, není-li tento závazek v rozporu s právními předpisy. Úprava narovnání je tak nově podrobnější a snaží se docílit efektivnější náhrady způsobené újmy.
