Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Linda Coufalová, Mgr. Karolína Kadaňková, Sára Zwickerová
Přinášíme vám další článek ze seriálu věnovanému novele trestního práva, která s účinností od 1. ledna 2026 přinese do právního řádu řadu změn. V úvodním článku jsme se věnovali zakotvení prvků restorativní justice do trestního řízení. Tentokrát se zaměříme na změny, které tzv. depenalizační novela přináší v souvislosti s ukládáním peněžitých trestů a trestáním majetkové trestné činnosti.
Peněžitý trest tak bude od příštího roku možné uložit za jakýkoli trestný čin, bez ohledu na jeho povahu, a to až na výjimky i jako trest samostatný. Cílem nové právní úpravy je zakotvit peněžitý trest jako univerzální trest uplatnitelný v širokém spektru případů.
Novela vychází z myšlenky, že majetkový postih představuje jeden z nejúčinnějších trestů, který pachatele citelně zasahuje. Majetkové tresty tak vhodně odrážejí zásadu, že trestná činnost se nesmí vyplácet (tzv. „crime does not pay“).[1]
Častější ukládání peněžitých trestů přinese také významné zlepšení postavení poškozených v rámci vymáhání jejich nároků. Ti už od roku 2018 v důsledku přijetí zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, mohou uspokojovat své nároky vzniklé v důsledku páchání trestné činnosti z peněžních prostředků získaných výkonem peněžitého trestu uloženému pachateli. S rozšířením možnosti častějšího ukládání tohoto druhu trestu se tak poškozeným otevírá jednodušší a efektivnější cesta k náhradě škody, což představuje důležitý krok k efektivnějšímu řešení majetkových nároků vzniklých v důsledku trestné činnosti.
Přestože bude nově možné uložit peněžitý trest v důsledku spáchaní jakéhokoliv trestného činu, novela zavádí také negativní výčet trestných činů, v důsledku jejichž spáchání tento trest nebude možné uložit samostatně, ale pouze v kombinaci s dalším trestem. Toto omezení se vztahuje na trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198 TZ), trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 TZ), na zločiny uvedené v hlavě první a třetí TZ a zvlášť závažné zločiny.
Soudy však, stejně jako doposud, budou muset v rámci rozhodování o uložení vhodného trestu brát v úvahu okolnosti daného případu. I po novele zůstává v platnosti podmínka, že peněžitý trest soud neuloží, pokud bude s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele zřejmé, že by byl nedobytný.[2] Při ukládání peněžitého trestu by soud měl brát v potaz také případnou existenci dalších závazků pachatele a dbát na to, aby uložení tohoto trestu například neohrozilo schopnost pachatele vyživovat na něm závislé osoby.
[1] Zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
[2] Srov. § 67 odst. 1 TZ ve znění od 1. 1. 2026
