Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Linda Coufalová, Mgr. Barbora Melková, Simona Králová
V dalším díle našeho seriálu, který se věnuje depenalizanční novele účinné od 1. ledna 2026, se podíváme na posílení ochrany důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a obviněným a nově zařazené ochraně důvěrnosti komunikace i mezi advokátem a podezřelým.
Důvěrnost komunikace mezi obviněným a obhájcem je klíčovým institutem v trestním řízení. Vztah obviněného a obhájce je založen na vzájemné důvěře a je mimořádně důležité, aby obviněný mohl s obhájcem otevřeně hovořit beze strachu, že budou takové informace později použity proti němu. Jen za takových podmínek je vytvořen dostatečný prostor pro realizaci práva na obhajobu.
Doposud však byla ochrana důvěrnosti komunikace mezi obviněným a obhájcem poměrně roztříštěná. Vycházela z ústavně zaručených práv (primárně práva na obhajobu, práva na spravedlivý proces, práva na právní pomoc a nedotknutelnosti soukromí) a v samotném trestním řádu neobsahovala jednotnou úpravu.
Dosavadní úprava byla obsažena v rámci konkrétních procesních institutů. Příkladem je § 88 odst. 1 trestního řádu, který zakazuje provedení odposlechu komunikace mezi obhájcem a obviněným. Pokud by policejní orgán při odposlechu zjistil, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit. Informace, které se tímto způsobem dozvěděl, nesmí v trestním řízení jakkoli využít. Tímto způsobem musí policejní orgán postupovat i v případě, že zachytí komunikaci při sledování osob a věcí dle § 158d odst. 1 trestního řádu. Kromě toho je důvěrnost této komunikace chráněna například ve vazbě či ve výkonu trestu, kde má obviněný právo mluvit se svým obhájcem bez přítomnosti třetí osoby (§ 33 odst. 1 trestního řádu).
Trestní řád tak doposud nestanovoval systémová pravidla pro ochranu této komunikace, ale pouze dílčí úpravu při využívání operativně pátracích prostředků či při některých úkonech. Zejména tedy již podle stávající úpravy není možné odposlouchávat hovory mezi obhájcem a advokátem, ať už v rámci „odposlechu telefonu“, nebo prostřednictvím prostorových odposlechů.
Některé z oblastí, jako jsou například domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků a věci, které jsou při nich zajištěny, však zákonem výslovně pokryty nebyly.[1] Absence explicitní zákonné úpravy mohla vést k rozdílné praxi orgánů činných v trestním řízení. Limity získávání a využívání tohoto druhu komunikace tak nebyly zcela jednoznačně vymezeny.
[1] Vyjma případů, kdy docházelo k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor v místě, kde advokát vykonává advokacii.
