Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Linda Coufalová, Mgr. Karolína Kadaňková, Mgr. Sára Zwickerová
Velká novela trestního zákoníku, která nabyla účinnosti 1. ledna 2026, přináší do právního řádu mimo jiné zásadní změny v oblasti trestání. Jednou ze stěžejních novinek je rozšíření možnosti uložit fyzickým osobám vybrané tresty, které dosud zákon umožňoval ukládat pouze právnickým osobám. Mezi tyto vybrané tresty se řadí trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí. Další změna se dotýká trestního příkazu. Nově je možné trestním příkazem uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.
Nejde však o jediné změny v oblasti trestání. Novela dále zavedla peněžitý trest jako trest univerzální a další dílčí změny v oblasti trestání majetkové kriminality. O tom jsme referovali již v tomto článku.
Tresty zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a zákazu přijímání dotací a subvencí byly doposud upraveny pouze v zákoně č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „ZTOPO“)[1]. Oba bylo možné právnický osobám uložit až délce 20 let. Výslovné vztažení k právnickým osobám a absence zakotvení těchto trestů v trestním zákoníku jakožto obecném právním předpisu vylučovala jejich použitelnost v rámci řízení týkajících se fyzických osob.
To novela změnila a oba tresty zařazuje do taxativního výčtu § 52 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“), a to konkrétně pod písm. i) zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a písm. j) zákaz přijímání dotací a subvencí.
Novela reaguje na praktickou potřebu účinně postihovat jednotlivce, kteří páchají trestné činy v oblasti veřejných zakázek a čerpání veřejných financí, a zároveň harmonizuje české právo s evropskými požadavky na postih korupce a hospodářské kriminality.[2] Jejím cílem je zamezit situacím, kdy pachatelé závažných trestných činů spjatých s čerpáním veřejných prostředků mohou po odsouzení nadále vstupovat do obchodních vztahů se státem či čerpat peníze z veřejných zdrojů. Zavedení těchto trestů pro oblast trestání fyzických osob zároveň podporuje rozvíjející se trend tzv. alternativních sankcí – tedy trestů, které nejsou nepodmíněným odnětím svobody a mohou působit výchovně i preventivně na pachatele méně závažných trestných činů.
Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži je sankcí, která má pachateli dočasně znemožnit účast na veřejných zakázkách a veřejných soutěžích, a to buďto v plném rozsahu, či v jiném rozsahu, vymezeném soudem. Trest je možné uložit pachateli, který se dopustí trestné činnosti v souvislosti s veřejnou zakázkou nebo veřejnou soutěží (typicky v souvislosti s uzavíráním smlouvy na veřejnou zakázku, plněním veřejné zakázky nebo při účasti v zadávacím řízení či jiné veřejné soutěži).
Samotný trest pak může postihovat jak přímou účast pachatele vlastním jménem, tak účast nepřímou. Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži konkrétně spočívá v tom, že se po dobu jeho výkonu zakazuje uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacích řízení nebo veřejných soutěží, ať už na svůj nebo na cizí účet, a včetně případů, kdy při těchto činnostech vystupuje jako poddodavatel. Za uzavírání smluv na plnění veřejných zakázek odsouzeným a za jeho účast v zadávacím řízení nebo veřejné soutěži se považuje i situace, kdy je odsouzený členem statutárního orgánu nebo skutečným majitelem právnické osoby, která uzavírá smlouvu na plnění veřejné zakázky nebo se účastní zadávacího řízení nebo veřejné soutěže.[3]
Zákaz účasti ve veřejných zakázkách a veřejných soutěží se tedy může vztahovat i na ty pachatele, kteří vystupují jako poddodavatelé, nebo kteří jsou členy statutárního orgánu či skutečným majitelem právnické osoby, která se o veřejnou zakázku uchází.
Trest zákazu přijímání dotací a subvencí cílí na pachatele trestných činů spjatých s neoprávněným čerpáním veřejných podpor (například spáchaných v souvislosti s podáním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc či jiný příspěvek, nebo v souvislosti s využitím dotací apod.). Uložení tohoto trestu znemožní pachateli po stanovenou dobu čerpat finanční podporu pro určitou oblast podnikání, v horším případě čerpat jakoukoliv finanční podporu. Typicky bývá tento trest ukládán za trestný čin dotačního podvodu, za trestnou činnost spojenou s podplácením nebo přijetím úplatku v rámci dotačního řízení, nebo za podobná protiprávní jednání.[4]
Tresty je možné uložit v době trvání od 1 roku až do 10 let. Horní hranice trvání trestů je v obou případech o polovinu nižší, než v případě jejich uložení právnickým osobám, kterým tyto tresty mohou být uloženy až na 20 let. Tyto tresty mohou být uloženy samostatně, ale i vedle jiných trestů (typicky vedle peněžitého trestu). Do délky obou trestů se započítává doba, po kterou nemohl pachatel již před svým odsouzením na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci předmětnou činnost vykonávat, například z důvodu uložení předběžného opatření soudem.
Po vykonání trestů v obou případech platí fikce neodsouzení a na pachatele se v tomto důsledku hledí, jako by nebyl odsouzen. Naopak porušení zákazu během jeho trvání může nově vést k naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, kterou novela rozšiřuje tak, aby pokrývala i případy obcházení nebo porušování těchto zákazů.
Vzhledem k tomu, že oba tyto tresty představují zvláštní druh trestu zákazu činnosti, platí pro ně obdobná pravidla. Při splnění zákonných podmínek tak je, stejně jako v případě trestu zákazu činnosti, například možné podmíněně upustit od výkonu zbytku těchto trestů[5], nebo je uložit prostřednictvím trestního příkazu. Pro možnost jejich uložení prostřednictvím trestního příkazu však platí, že se musí jednat o tresty zákazu v době trvání nanejvýš 5 let.
Novela rozšiřuje katalog trestů, které bude možné uložit trestním příkazem. Do tohoto katalogu se nově kromě trestů zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a trestu zákazu přijímání dotací a subvencí[6] řadí i nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání až 6 měsíců.[7] Tento krok je mimo jiné reakcí na skutečnost, že soudci v praxi mnohdy upouští od uložení nepodmíněného trestu jen proto, že jiná forma trestu umožňuje rychlejší vyřízení věci právě prostřednictvím trestního příkazu. Novela tuto disproporci narovnává a umožňuje, aby mohl být i kratší nepodmíněný trest odnětí svobody uložen bez nutnosti projednání věci v hlavním líčení.[8]
Novelou se dále zpřísňují podmínky pro ukládání některých tzv. alternativních trestů trestním příkazem. To se týká zejména trestu obecně prospěšných prací a povinnosti vykonat práce ve prospěch poskytovatele obecně prospěšných prací při uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Tyto tresty je nově možné uložit trestním příkazem pouze po předchozím vyžádání zprávy probačního úředníka. Tato zpráva musí obsahovat nejen zjištění o možnostech výkonu trestu a zdravotní způsobilosti pachatele, ale také jeho výslovné stanovisko k uloženému trestu. Cílem je zabránit situacím, kdy je trest ukládán nevhodným osobám (například nezpůsobilým daný druh trestu vykonat), a kdy v tomto důsledku dochází ke zmaření výkonu trestu a jeho přeměně na jiný, přísnější trest.
[1] § 15 odst. 1 písm. h), písm. i) zákona č. 418/2011 Sb, o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
[2] Zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb., k bodům 6 a 19
[3] § 74c zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném od 1. 1. 2026
[4] Zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb., k bodům 6 a 19
[5] Zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb., k bodu 36
[6] Zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb., k bodům 51 a 52
[7] § 314e odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném od 1. 1. 2026
[8] Obecná část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb.
